česky | English

Píseň písní, B439
 

Na jaře 1897 se Dvořák zabýval myšlenkou zhudebnit starozákonní Píseň písní (někdy také nazývanou Šalamounova píseň) ve formě oratoria. Tato sbírka milostných písní z různých dob, opěvujících lásku mezi mužem a ženou, mohla být kanonizována až poté, co byly texty vyloženy alegoricky jako symbol vztahu Ježíše Krista a církve (nebo - v židovském náboženství - jako vztah mezi Bohem a Izraelem). Skladateli se do ruky dostal právě vydaný překlad Rudolfa Dvořáka a krása této poezie ho prý doslova okouzlila. Do vlastního výtisku básní si poznamenal formální rozvrh oratoria, ale nakonec od kompozice upustil. Důvodem byla údajně přílišná erotičnost některých veršů.