Josefina Čermáková (prov. Kounicová) (1849–1895)

Herečka Prozatímního divadla, dcera zlatníka Jana Jiřího Čermáka a Klotildy Čermákové, Dvořákova švagrová. Na scéně Prozatímního divadla debutovala v pouhých patnácti letech, vynikala zejména v rolích mladých naivních milovnic ve francouzském komickém repertoáru. Později působila také v divadle ve Výmaru. V roce 1877 se provdala za významného politika, hraběte Václava Kounice, a herecké dráhy se vzdala. S Dvořákem se znala jednak díky společnému angažmá v divadle, ale také proto, že Dvořák si v Čermákově rodině přivydělával jako učitel hry na klavír. Výsledkem Dvořákovy neopětované lásky k Josefině byla kompozice písňového cyklu Cypřiše. Jakoby Dvořák nevědomky kopíroval Mozartův či Haydnův model, nakonec se oženil s Josefininou sestrou Annou. S Josefinou a Václavem Kounicovými však zůstal v kontaktu po celý život. Na jejich pozvání se Dvořákovi poprvé vypravili do Vysoké u Příbramě, která skladateli učarovala natolik, že se mu na zbytek života stala druhým domovem. S osobností Josefiny Kounicové je spojena i kompozice jednoho z Dvořákových nejslavnějších děl, Violoncellového koncertu h moll. V době, kdy na něm skladatel pracoval, Josefina umírala. Dvořák pietně vložil do koncertu citaci Josefininy oblíbené písně Kéž duch můj sám z cyklu Čtyři písně, op. 82.