Festival Song, Op. 113, B202 | Text

Duchu hudby! S nadoblačných sídel
zaleť v srdce nadšenců svých dnes,
tichým váním posvátných svých křídel
slavnostní nám úkoj v nitra snes.
Zavaň tiše! Mocné kouzlo tvoje
zni jak pozdrav míru v lité boje,
tóny slétni zase v nové kráse, zpět se vrať skad přišel's do nebes!

Duchu nebeských těch harmonií,
které slýchal Plato ve svých snech,
v bídný prach, v kterém se lidstvo svíjí,
zanes písně sfér i jejich ech!
O čem velcí mistři věků snili,
vše co tušili a vyslovili
v památný den v staré kráse v novém jase slyšet nás děti svoje nech!

Duchu světla! Nejkrásnější růži
z věnců, jimiž blažíš lidstvo rád,
na skráň vrhni šlechetnému muži,
jenž svůj život v oběť tobě klad,
který různé řeky v moře spojil,
kouzlem tvojím rány staré hojil.
V památný den k zdaru spáse v hodokvase tónů svých buď dlouho živ a mlád!