česky | English

Grieg, Edvard (1843 - 1907)

Norský hudební skladatel a klavírista. S Dvořákem se poprvé setkal roku 1895 během svého pobytu ve Vídni. Zamlklý Dvořák na něj zpočátku příliš dojem neudělal, o čemž svědčí výrok z Griegova dopisu jinému norskému skladateli, Iveru Holterovi: "Strávil jsem hodně času s Brahmsem. Byl veselý a přátelský. To samé ale nemohu říci o Dvořákovi, se kterým jsem se nicméně seznámil jen povrchně." Teprve roku 1903 měl Grieg příležitost poznat Dvořáka blíže. Stalo se tak při jeho návštěvě Prahy, během níž se pražskému publiku představil jako dirigent vlastních děl. Během koncertu zazněl mj. výběr z jeho písní v podání Dvořákovy dcery Magdy („Byla tam také malá pěvkyně jménem Magda Dvořáková, dcera skladatele. Zpívala s vřelostí, ale česky – což mi trochu ztížilo situaci.“). Dvořák byl koncertu přítomen a navštívil norského kolegu v šatně, Grieg zase naopak jednoho večera zhlédl představení Rusalky v Národním divadle a navštívil Dvořákovu rodinu v jejich bytě. V korespondenci své dojmy tentokrát komentoval odlišně: „Těšil jsem se z chvíle strávené s Dvořákem. Abych to řekl jemně, má svou povahu. Ale byl velmi laskavý.” Po Dvořákově smrti v roce 1904 uveřejnil Grieg v norském časopise Verdens Gang článek, ve kterém hodnotil Dvořákovo dílo i jeho osobnost:

"Z Prahy jsem dostal dopis se smutečním rámečkem: Antonín Dvořák je mrtev. Geniální český skladatel, jehož jméno zná celý svět, již není mezi živými. S ním odešel jeden z mála současných originálních a národních skladatelů. ... 

... Život Antonína Dvořáka byl přerušen náhle ve věku 63 let. Byl to umělec velmi plodný a vytvořil mnoho různých skladeb daleko dříve, než se na něho upřela pozornost Evropy. Věnoval se všem hudebním formám - od největší po nejmenší. Psal opery, symfonie, symfonické básně, předehry, velké skladby chrámové a mnoho jiných. Ale byla to především jeho komorní hudba, která na sebe strhla největší pozornost současníků. ... 

... V devadesátých letech vyhověl Dvořák pozvání do New Yorku, aby tam vedl konzervatoř. Nemohl se však dobře sžít s tamním způsobem života. Trápila ho touha po domově, a tak se zase vrátil do své drahé Prahy. Tam jsem v minulém roce slyšel jeho operu Rusalka, ve které jsou úžasné věci. ...

... Antonín Dvořák jako člověk? je tomu 6-8 let, co jsem ho poprvé potkal ve Vídni. Bylo to jednoho večera před koncertem, který jsem měl dirigovat. Chodil jsem nervózně sem a tam po místnosti pro účinkující, kterou procházelo mnoho umělců. Když jsem byl upozorněn, že jedním z nich je i Dvořák, spěchal jsem mu vstříc, šťasten, že ho uvidím. Ale byl jsem hned schlazen. Dvořák byl úsečný, odmítavý, nesdílný. Nerozuměl jsem jeho chování a také jsem o tom příští den vyprávěl jeho příteli Brahmsovi. 'Z toho si nic nedělejte', řekl Brahms, 'to je mu docela podobné. Je to zvláštní člověk, ale v hloubi duše předobrý.' Měl jsem to štěstí přesvědčit se o tom v minulém roce. Jeho dcera překrásně zpívala moje romance na koncertě, který jsem v Praze dirigoval, a díky tomu jsem měl možnost se s Dvořákem blíže seznámit. Při setkání na koncertě a později v prostředí jeho domova poznal jsem v něm člověka laskavé, přímo uchvacující individuality. Bylo v něm cosi drsného, neklidného, něco zarážejícího lidi, kteří ho neznali. Brzy to však zmizelo a jsem rád, že ve mně zanechal navždy dojem člověka, jehož lidské a umělecké cíle byly vysoko."