Eduard Hanslick (1825–1904)

Přední rakouský hudební kritik a estetik, čelný představitel estetického formalismu. Hlavními opěrnými body jeho estetické teorie byly především návaznost na tradici vídeňské školy, důraz na instrumentální hudbu a odpor k reformě hudebního divadla, kterou ve svých operách uskutečňoval Richard Wagner. Hanslick zcela odmítal tzv. programní hudbu s poukazem na úplnou soběstačnost „čisté“, absolutní hudby, jejímiž nejvlastnějšími vyjadřovacími prostředky jsou tóny. Dvořákovu hudbu poznal v době, kdy byl členem státní komise, která rozhodovala o udílení stipendií pro mladé nemajetné umělce. Po celou dobu Dvořákovy umělecké dráhy ho uznával jako autora absolutní hudby, kterou významně propagoval v německy mluvících zemích, a živě se zajímal o všechny skladatelovy novinky: např. přijel do Prahy, aby mohl v premiéře zhlédnout operu Dimitrij. Dvořák, vědom si Hanslickova mezinárodního vlivu a renomé, na základě jeho kritiky přistoupil k zásadnímu přepracování díla. Když se v polovině 90. let Dvořák přiklonil k programní hudbě – zejména svými symfonickými básněmi na erbenovské náměty – Hanslick se k této tendenci postavil odmítavě. Hanslick se s Dvořákem několikrát osobně setkal ve Vídni, Praze a  Karlových Varech. Skladatel Hanslickovi dedikoval svoje Legendy.