hymnus „dědicové bílé hory“
OPUSOVÉ ČÍSLO | 30 |
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU | původní verze: 27 |
revize: 102 | |
konečná verze: 134 | |
DATUM VZNIKU | původní verze: květen (?) 1872 - 3. června 1872 |
revize: 1880 | |
konečná verze: 1884 | |
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY | původní verze: 9. března 1873, Praha |
revize: 14. března 1880 | |
konečná verze: (?) 13. května 1885, Londýn | |
INTERPRET PREMIÉRY | původní verze: pražský Hlahol, dir. Karel Bendl |
revize: pražský Hlahol, orchestr Filharmonie, dir. Karel Knittl | |
konečná verze: (?) Geaussent's Choir, dir. Antonín Dvořák | |
1. VYDÁNÍ | původní verze: dosud nevydáno |
revize: dosud nevydáno | |
konečná verze: Novello, Ewer & Co., 1885, Londýn | |
TEXT | Vítězslav Hálek |
INSTRUMENTACE | 2 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 1 pozoun, tympány, housle, violy, violoncella, kontrabasy + smíšený sbor |
DURATA | cca 17 min. |
![]() program koncertu s premiérou Hymnu |
Premiéra a další osudy dílaPremiéra Hymnu 9. března 1873 v Praze byla pro dvaatřicetiletého skladatele zlomovým okamžikem. Po mnoha letech komponování v ústraní se stala prvním velkým Dvořákovým triumfem, kterým se etabloval jako významný tvůrce české hudby. Hudební kritik Ludevít Procházka se o premiéře vyjádřil v časopise Dalibor takto: „Přiznávám se milerád, že již dávno jsem nebyl tak do nejhlubšího nitra rozechvěn skladbou hudební jako tentokráte, i sdílel jsem bez rozpaků všeobecné to nadšení obecenstva. ... Celé to dílo jest jako z jedné litiny – vše se hrne kupředu bezpřetržitým proudem pravdivé, výrazuplné deklamace, s živými barvami orchestrálními i ve formách bohaté polyfonie. Je to pravý hymnový styl, lapidární, velkolepý; myšlenky mužné, rekovné, kresba mistra nové doby důstojná, zkrátka: vstříc nám tu vane duch, jenž snoubí se v krásný celek s Hálkovým.“ |
V pozdějších letech Dvořák podrobil Hymnus dílčím úpravám. Poprvé roku 1880 v souvislosti s jeho dalším provedením, podruhé roku 1884 před jeho vydáním tiskem u londýnského vydavatelství Novello. Přes svoje vysoké hudební kvality i přes skutečnost, že se jedná o významnou položku z hlediska Dvořákova uměleckého vývoje, Hymnus se z koncertních pódií doslova vytratil. Např. Česká filharmonie za více než sto let své existence zařadila dílo na program pouze jedenáctkrát, naposledy 7. září 1941. |