okolnosti vzniku a charakteristika
Vznik deseti drobných skladeb pro čtyřruční klavír spadá do skladatelova tzv. slovanského období. První zmínka o Dvořákově záměru komponovat cyklus s názvem „Legendy“ se objevuje 14. října 1880 ve skladatelově dopise nakladateli Simrockovi. V těch dnech právě Dvořák dokončoval svoji šestou symfonii D dur a Legendy lze skutečně považovat za jakýsi komornější dovětek její idylické atmosféry. Bývá v nich také spatřován protějšek Slovanských tanců, oproti nimž však mají Legendy spíše komorní a lyričtěji laděný ráz, což se v později vzniklé orchestrální verzi projevilo také ve využití menšího obsazení orchestru. Typický je pro ně zejména jejich archaizující, epický charakter: přestože jednotlivé části cyklu nemají žádný konkrétní děj, Dvořákovi se dokonale podařilo navodit dojem vyprávění.
|
Legenda č. 1 |
Je možné, že Dvořákovi byla prvotním podnětem ke kompozici Erbenova poezie. Odpovídal by tomu nejen baladický charakter některých částí cyklu, ale také skutečnost, kterou objevil anglický muzikolog Gerald Abraham: podle jeho zjištění zde možná Dvořák využil princip, který se později objevuje v jeho symfonických básních, totiž odvození motivického materiálu přímo z rytmiky veršů. Hlavní téma první Legendy lze přesně podložit úvodními verši Erbenovy básně Dceřina kletba ze sbírky Kytice a začátek čtvrté Legendy se rytmicky shoduje s Erbenovou básní o husitském vítězství u Domažlic.
vydání díla a ohlasy
Skladatel zkomponoval celý cyklus Legend v první třetině roku 1881 a věnoval ho přednímu víděňskému hudebnímu kritikovi Eduardu Hanslickovi jako poděkování za jeho dlouhodobý zájem o Dvořákovu tvorbu. Ještě v létě téhož roku bylo dílo vydáno berlínským vydavatelstvím Simrock. Johannes Brahms, dirigent Hans von Bülow a další významné osobnosti tehdejšího hudebního života vyjádřili Legendám veliké uznání, a tak si Simrock na Dvořákovi vyžádal, stejně jako v případě Slovanských tanců, jejich orchestrální úpravu. Dvořák ochotně vyhověl a na přelomu listopadu a prosince 1881 celý cyklus zinstrumentoval.
Eduard Hanslick o Legendách:
„Název Legendy odůvodňuje zvláštní vypravěčský a epicky zdrženlivý tón, který se příznačně táhne celou touto řadou skladeb, tu ztlumen do tajemného šepotu, tu ožívaje v barvitém líčení. O čem se zde vypravuje, nemůže zřejmě nikdo přesně říci, ale přesto cítíme, že hlavní roli přitom hraje něco zázračného, pohádkového. … Hudba proudí v Legendách z křišťálových hloubek, osvěžující a bohatá. Čím nás vlastně Dvořákova hudba tak sympaticky přitahuje a zároveň drží měkkou, teplou rukou? Je to její bezprostřednost, zdravá svěžest. … Dvořákovy motivy jsou většinou krátké, ale pregnantní a šťastně utvářené. Při každém návratu objevují se v nové podobě, v proměnlivém osvětlení. Jenom mistr harmonického a kontrapunktického umění mohl tyto Legendy napsat, jakkoli na první pohled nevypadají příliš umně a učeně.“
|
