česky | English

legendy

OPUSOVÉ ČÍSLO 59
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU 117
DATUM VZNIKU dokončeno 22. března 1881
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY soukromé provedení: 19. října 1881, Praha
veřejné provedení: před 17. únorem 1882, Milano
INTERPRET PREMIÉRY soukromé provedení: Karel Slavkovský, Josef Richard Rozkošný
veřejné provedení: Carlo Andreoli + ?
1. VYDÁNÍ Simrock, 1881, Berlín
ČÁSTI / VĚTY č. 1 - Allegretto non troppo, quasi andantino, d moll
č. 2 - Molto moderato, G dur
č. 3 - Allegro giusto, g moll
č. 4 - Molto maestoso, C dur
č. 5 - Allegro giusto, As dur
č. 6 - Allegro con moto, cis moll
č. 7 - Allegretto grazioso, A dur
č. 8 - Un poco allegretto, F dur
č. 9 - Andante con moto, D dur
č. 10 - Andante, b moll
DURATA cca 41 min.


okolnosti vzniku a charakteristika
 

Vznik deseti drobných skladeb pro čtyřruční klavír spadá do skladatelova tzv. slovanského období. První zmínka o Dvořákově záměru komponovat cyklus s názvem „Legendy“ se objevuje 14. října 1880 ve skladatelově dopise nakladateli Simrockovi. V těch dnech právě Dvořák dokončoval svoji šestou symfonii D dur a Legendy lze skutečně považovat za jakýsi komornější dovětek její idylické atmosféry. Bývá v nich také spatřován protějšek Slovanských tanců, oproti nimž však mají Legendy spíše komorní a lyričtěji laděný ráz, což se v později vzniklé orchestrální verzi projevilo také ve využití menšího obsazení orchestru. Typický je pro ně zejména jejich archaizující, epický charakter: přestože jednotlivé části cyklu nemají žádný konkrétní děj, Dvořákovi se dokonale podařilo navodit dojem vyprávění.


Legenda č. 1
Je možné, že Dvořákovi byla prvotním podnětem ke kompozici Erbenova poezie. Odpovídal by tomu nejen baladický charakter některých částí cyklu, ale také skutečnost, kterou objevil anglický muzikolog Gerald Abraham: podle jeho zjištění zde možná Dvořák využil princip, který se později objevuje v jeho symfonických básních, totiž odvození motivického materiálu přímo z rytmiky veršů. Hlavní téma první Legendy lze přesně podložit úvodními verši Erbenovy básně Dceřina kletba ze sbírky Kytice a začátek čtvrté Legendy se rytmicky shoduje s Erbenovou básní o husitském vítězství u Domažlic.

vydání díla a ohlasy
 

Skladatel zkomponoval celý cyklus Legend v první třetině roku 1881 a věnoval ho přednímu víděňskému hudebnímu kritikovi Eduardu Hanslickovi jako poděkování za jeho dlouhodobý zájem o Dvořákovu tvorbu. Ještě v létě téhož roku bylo dílo vydáno berlínským vydavatelstvím Simrock. Johannes Brahms, dirigent Hans von Bülow a další významné osobnosti tehdejšího hudebního života vyjádřili Legendám veliké uznání, a tak si Simrock na Dvořákovi vyžádal, stejně jako v případě Slovanských tanců, jejich orchestrální úpravu. Dvořák ochotně vyhověl a na přelomu listopadu a prosince 1881 celý cyklus zinstrumentoval.

Eduard Hanslick o Legendách:

„Název Legendy odůvodňuje zvláštní vypravěčský a epicky zdrženlivý tón, který se příznačně táhne celou touto řadou skladeb, tu ztlumen do tajemného šepotu, tu ožívaje v barvitém líčení. O čem se zde vypravuje, nemůže zřejmě nikdo přesně říci, ale přesto cítíme, že hlavní roli přitom hraje něco zázračného, pohádkového. … Hudba proudí v Legendách z křišťálových hloubek, osvěžující a bohatá. Čím nás vlastně Dvořákova hudba tak sympaticky přitahuje a zároveň drží měkkou, teplou rukou? Je to její bezprostřednost, zdravá svěžest. … Dvořákovy motivy jsou většinou krátké, ale pregnantní a šťastně utvářené. Při každém návratu objevují se v nové podobě, v proměnlivém osvětlení. Jenom mistr harmonického a kontrapunktického umění mohl tyto Legendy napsat, jakkoli na první pohled nevypadají příliš umně a učeně.“