česky | English

písně na slova z rukopisu královédvorského

OPUSOVÉ ČÍSLO 7
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU 30
DATUM VZNIKU č. 2: 2. února 1872
č. 1 a 3-5: 14. září - 21. září 1872 (revize 1879)
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY č. 3: 24. dubna 1873, Jindřichův Hradec
č. 5: 21. dubna 1874, Praha
INTERPRET PREMIÉRY č. 3: ?
č. 5: Marta Procházková, Karel Slavkovský
1. VYDÁNÍ č. 3: Dalibor I (1873)
celý cyklus: Emanuel Starý, 1873, Praha
TEXT Václav Hanka
ČÁSTI / VĚTY 1. Zezhulice
2. Opuščená
3. Skřivánek
4. Róže
5. Kytice
6. Jahody
DURATA cca 16 min.

    


Kompozicí „Písní na slova z Rukopisu královédvorského“ se Dvořák připojil k řadě umělců, kteří se nechali tímto geniálním podvrhem inspirovat pro vlastní tvorbu. V době, kdy Dvořák skladbu komponoval, však byly ještě Rukopisy považovány za pýchu českého národního písemnictví, a jejich zhudebnění tak lze považovat za výraz skladatelova vlasteneckého smýšlení. Dílo vzniklo v roce 1872 a je důležitým dokladem vývoje skladatelova kompozičního stylu: jedná se o jednu z prvních kompozic, v nichž Dvořák opouští inspirace německým novoromantismem a nachází vlastní cestu k osobitému hudebnímu vyjádření. Dvořák zhudebnil všech šest milostných básní Rukopisu a využil přitom bohatou škálu kompozičních postupů: první tři písně mají strofický charakter, druhá trojice je prokomponovaná; některé z písní (zejména „Jahody“) se svým charakterem blíží lidové písni, jiné pracují s výraznou zvukomalbou v rovině klavírního doprovodu (imitace hlasu kukačky v písni „Zezhulice“); některé písně (zejména „Kytice“) jsou vybudovány na základě odvážného harmonického plánu. Posledně jmenovaný aspekt také Dvořákovi vytýkala dobová kritika, podle níž se jedná o „nemístné modernizování“ starobylých textů. Tyto písně se staly vůbec prvním Dvořákovým tištěným dílem: píseň „Skřivánek“ vyšla 7. března 1873 jako příloha 10. čísla časopisu Dalibor a dva měsíce nato vyšel celý cyklus v pražském nakladatelství Emanuela Starého.