poetické nálady
| OPUSOVÉ ČÍSLO | 85 |
| ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU | 161 |
| DATUM VZNIKU | 16. dubna - 6. června 1889 |
| DATUM A MÍSTO PREMIÉRY | (?) č. 1-4: 3. listopadu 1889, Tábor (?) č. 6 a 11-13: 20. listopadu 1889, Praha |
| INTERPRET PREMIÉRY | (?) č. 1-4: Elsa Nedbalová (?) č. 6 a 11-13: Hanuš Trneček |
| 1. VYDÁNÍ | Simrock, 1889, Berlín |
| ČÁSTI / VĚTY | 1. Noční cestou (Allegro moderato) 2. Žertem (Allegretto leggiero) 3. Na starém hradě (Lento) 4. Jarní (Poco allegro) 5. Selská balada (Allegro giusto) 6. Vzpomínání (Andante) 7. Furiant (Allegro feroce) 8. Rej skřítků (Allegretto) 9. Serenáda (Moderato e molto cantabile) 10. Bakchanale (Vivacissimo) 11. Na táčkách (Andante con moto) 12. U mohyly (Grave. Tempo di marcia) 13. Na Svaté hoře (Poco lento) |
| DURATA | cca 53 min. |
|
Poetické nálady se svými třinácti částmi při celkové délce trvání přes padesát minut představují Dvořákův nejrozměrnější a kompozičně nejpropracovanější klavírní cyklus. Skladatel jej zkomponoval v průběhu necelých dvou měsíců na jaře 1889, zčásti v Praze a zčásti na svém letním sídle ve Vysoké u Příbrami, a již v průběhu práce jej nabídl svému nakladateli Simrockovi. Ten dílo přijal a vydal je ještě téhož roku rozdělené do tří sešitů. Skladatel tím vlastně naplnil časté nakladatelovy výzvy ke komponování drobnějších klavírních kusů, po nichž byla tehdy mezi amatérskými klavíristy velká poptávka. Ohledně souhrnného názvu celého cyklu se Dvořák radil se svým přítelem, hudebním kritikem Emanuelem Chválou: „Milý příteli! Napsal jsem tedy těch 13 skladeb (pro piano sólo), o kterých jsem Vám povídal. Každé číslo má mít svůj název, ale hlavní titul pro celek ještě nemám a budu Vás prosit o radu. Mám více názvů, ale nevím, který nejlépe volit. Přijedu v neděli do Prahy a vyhledám Vás. Jsem žádostiv, jak se Vám moje nová skladba bude líbit.“ |
.jpg) titulní strana partitury |
.jpg) 3. část "Na starém hradě" |
Konec 80. let je obdobím, v němž se skladatel často navracel k době svého mládí a řada jeho děl té doby se vyznačuje nostalgickou starosvětskostí (např. opera Jakobín). V tomto duchu vznikly také Poetické nálady. Přes označení všech částí názvy se nejedná o programní hudbu v pravém slova smyslu a nelze proto pátrat po nějakém přesném mimohudebním obsahu či ději jednotlivých čísel. Skladatel tento aspekt svého nového díla také zdůraznil v korespondenci se svým nakladatelem, v níž uvádí, že se zaměřil spíše na hudební poetiku schumannovského typu, i když skladby „neznějí schumannovsky“, jak říká. Jednotlivé části cyklu tak vyjadřují spíš jen všeobecnou náladu, přičemž názvy mají posluchači naznačit určitý myšlenkový okruh, v němž se pohybují. Třináct čísel cyklu přináší bohatou paletu nejrůznějších nálad od romanticky zasněných ploch až po stylizaci divokého tanečního reje. Pro svůj poetický obsah a technicky vděčnou klavírní stylizaci patří k nejoblíbenějším klavírním dílům svého autora. |