první dny po smrti a pohřeb Antonína Dvořáka

z dobového tisku                               

fotografie z pohřbu

Dalibor:

"Těžká, přetěžka rána stihla národ náš – Antonína Dvořáka není více. Včera o půl 1 hod. odpolední zemřel náhle srdeční mrtvicí, upoután před tím již po celý měsíc na lůžko. Nenahraditelná jest ztráta, již jsme úmrtím jeho tak předčasným utrpěli a dosah její nemůžeme si v prvé chvíli bolesti ani uvědomiti. Ztrácíť smrtí jeho česká hudba vše, čím v posledním třicetiletí v cizině posici dobývala a zlatý prestol, na němž mistr světu vévodil, podmaniv si jej kouzlem svého genia, zůstává osiřelý – prázdný. S ním odešel nám muž, jenž povznesl české jméno k výšinám nedostupným a jím ztratili jsme nejskvělejší jeho typ bez naděje na náhradu. Pro malý národ náš jest smrt Dvořákova významu tragického, neboť jí uloupen nám největší genius, jímž jsme se světu pyšniti mohli a jenž ještě mnohé krásné a svérázné květy mohl vydati. Tragika osudu tohoto jest tím větší, že odešel v plné síle..." 

"Česká hudba, jež jest tím nejcennějším, co národ český v kultuře stvořil, a čím se v cizině dosud nejplatněji representoval, utrpěla smrtí Dvořákovou ránu smrtelnou, neboť dnem úmrtí jeho končí slavná její doba a česká hudba počíná žíti – z minulosti.
Bylť zemřelý mistr jedním z největších geniů, jaké národ český kdy zrodil, a dnešní generace naše nemá ani v hudbě ani v žádném jiném svém odvětví umění nikoho, kdo by mohl se vykázati jen paprskem jeho mnohostrannosti a kdo by tušiti dával, že skryté naděje vypučí v mohutný strom té síly a grandiosnosti, jež nám ve Dvořákovi smrtí jeho byla vyrvána."

Neue Freie Presse:

"Hlavní význam Dvořákův spočívá v tom, že český národní hudební dialekt sloučil se všeobecnou světovou mluvou. Daleko větší měrou než Smetana: lze dokonce říci, že Smetana teprve přisedl na Dvořákův triumfální vůz, když ten se již nalézal na cestě světem. Teprve Dvořák svou instrumentální hudbou způsobil, že začalo být důvěřováno čistému ražení dukátů, za něž byla prodána Smetanova "Nevěsta" a že cizina povolněji následovala jeho staršího druha Smetanu na břehy jeho "Vltavy", když přesvědčivě již byla svedena rozkošnými "Tanci" a písněmi mladšího Dvořáka." 

Lidové noviny:

"Zemřel jeden z největších. Zemřel, ale paměť jeho bude nesmrtelná, neboť věčně bude žíti v jeho dílech. Svou duši nám v nich zanechává; svou prostou, dobromyslnou duši, neznající přetvářky a pózy. Její radosti, její smutky, touhy, zklamání a vítězství nám zpíval. Přirozeně, neafektovaně, tak jak ptáci zpívají, když příroda kvete, voní a jásá. Své srdce, bohaté láskou a dobrotou, otevřel nám ve svých skladbách."

Neues Wiener Tagblatt (Max Kalbeck):

"Nejen Praha a Vídeň, nýbrž i ona pravá vlast Mistrova, již si v srdcích lidstva založil, tedy veškerý hudební svět, truchlí hluboce nad náhlým skonem Antonína Dvořáka. Ve Francii a Anglii, Švýcarsku a Americe bude nenahraditelná ztráta, již umění hudební utrpělo, právě tak cítěna jako v Rakousku a Čechách. Všichni víme, co znamenal Dvořák - umělec. Známe, ctíme a milujeme jej pro jeho nádherná díla, která v nejrůznějších oborech hudby stvořil."

Národní politika:

"Odešel na věčnost muž, který byl první z nejpřednějších, který, vyniknuv ještě za života Smetanova jako důstojný jeho vrstevník, obdařil české umění dary přebohatými a ve své ceně nevyrovnatelnými, muž, jehož velkolepá díla upoutala pozornost celého světa a zjednala hudbě české jména nehynoucího, velikého."

Musikalisches Wochenblatt:

"Smrtí Antonína Dvořáka ztratily Čechy svého největšího skladatele, veškeré umění pak hudebníka, jemuž, pokud jde o hudební nadání, ani jediný ze žijících skladatelů se nemůže přirovnat. Je zvláštní, že to nebylo o něm vysloveno častěji. Dvořák ze sebe vydal, co od svého národa obdržel a obdržet mohl: pravou, čistou mluvu tónů."

London Times:

"Anglie může s pýchou o sobě tvrdit, že jméno Dvořákovo záhy se v ní rozšířilo. ... Ačkoliv mínění o jeho dílech se různila, je jisté, že jeho smrtí zašla veliká osobnost a není sporu, že Dvořák byl geniem v nejvlastnějším toho slova smyslu."

Frankfurter Zeitung:

"Vedle Brahmse byl Dvořák nejvýznačnějším zástupcem takzvaného konzervativního směru. Zachoval si však přes svou velikou příbuznost s Brahmsem samostatnost stylu. Melodickému živlu dával ve svých skladbách hlavní slovo. Díla Dvořákova budou hlásat jeho slávu daleko za paměť jeho vrstevníků a jméno jeho v dějinách hudby bude umístěno na čestném místě."

Pester Lloyd:

"Řada nádherných skladeb roznesla jméno Antonína Dvořáka daleko za hranice jeho úzké vlasti. Jako operní skladatel zůstal - částečně z národnostních důvodů - odkázán téměř výhradně na české jeviště. ... Ve všech ostatních oborech byl Dvořák vítězícím mistrem. Téměř všechny jeho skladby jsou budapešťskému obecenstvu z koncertů známy a dosáhly značné obliby."

Vossische Zeitung:

"Zpráva o úmrtí Antonína Dvořáka zastihla nás úplně nepřipraveny. Přátelé a ctitelé jeho mnoho od něj ještě očekávali, a to tím spíš, že pozorovali, že v poslední periodě jeho tvoření se jeho originalita ještě zesílila a stupňovala. Tyto naděje se však nyní rozpadly vniveč."

Leoš Janáček:

"Filharmonie Varšavská změnila program symfonického koncertu. Vzpomíná vřaděním "Husitské" velkého české skladatele, dra. Antonína Dvořáka, o jehož úmrtí se právě dovídá. Vstávám nejistě s ostatními v přeplněné dvoraně. Což je to pravda, že by byl umřel?"

Edvard Grieg:

"Z Prahy jsem dostal dopis se smutečním rámečkem: Antonín Dvořák je mrtev. Geniální český skladatel, jehož jméno zná celý svět, již není mezi živými. S ním odešel jeden z mála současných originálních a národních skladatelů. ... Miloval jsem Dvořáka jako umělce a minulý rok jsem byl šťastný, že jsem ho poznal jako skutečného a dobrého člověka."