romantické kusy
OPUSOVÉ ČÍSLO | 75 |
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU | 150 |
DATUM VZNIKU | dokončeno 25. ledna 1887 |
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY | soukromé provedení: 27. ledna 1887, Praha |
veřejné provedení: 30. března 1887, Praha | |
INTERPRET PREMIÉRY | soukromé provedení: ? |
veřejné provedení: Karel Ondříček, Antonín Dvořák | |
1. VYDÁNÍ | Simrock, 1887, Berlín |
ČÁSTI / VĚTY | 1. Allegro moderato (Cavatina) 2. Allegro maestoso (Capriccio) 3. Allegro appassionato (Romanza) 4. Larghetto (Elegia) |
DURATA | cca 15 min. |
okolnosti vznikuDvořákův bývalý kolega z orchestru Prozatímního divadla Jan Pelikán soukromě vyučoval hře na housle studenta Josefa Kruise, který bydlel v podnájmu ve stejném domě jako Dvořákovi. Dvořák se k jejich houslovému duu občas přidal s violou a pro jejich malé sdružení nejprve zkomponoval Tercet C dur. Neodhadl však Kruisovu hráčskou vyspělost, a tak jako náhradu zkomponoval interpretačně jednodušší trio, dnes známé jako Drobnosti, které vzápětí ještě upravil do atraktivnější podoby pro housle a klavír. Tato verze vyšla již roku 1887 u nakladatelství Simrock pod názvem Romantické kusy. (Trio ve své původní instrumentaci pro dvoje housle a violu Dvořák označil jako „Maličkosti“, tiskem však byly vydány až roku 1945 pod názvem Drobnosti, aby se vyloučila záměna se skladatelovými Maličkostmi pro dvoje housle, violoncello a harmonium.)
charakteristikaFormální uspořádání díla se vyznačuje maximální jednoduchostí. Jedná se o sled čtyř krátkých vzájemně kontrastních vět beze snahy o myšlenkově provázaný cyklus. Každá věta je vystavěna z jediného tématu a má jednotnou náladu, která je také slovně vyjádřena v podtitulech: Cavatina, Capriccio, Romanza a Elegia. Krajní tematické úspornosti dosahuje Dvořák především ve čtvrté větě, která je vlastně celá vystavěna z jediného třítónového motivu, jehož mistrovským zužitkováním skladatel dociluje silného výrazového účinku. Povahu díla asi nejlépe vystihl sám Dvořák v dopise nakladateli Simrockovi: „Píšu nyní malé Bagatelly, pomyslete jen, pro dvoje housle a violu. Ta práce mě těší právě tak, jako bych psal velkou symfonii – co tomu říkáte? Jsou ovšem myšleny spíše pro amatéry, avšak nepsali Beethoven a Schumann také kdysi zcela malými prostředky a jak?“ |