česky | English

scherzo capriccioso

OPUSOVÉ ČÍSLO 66
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU 131
DATUM VZNIKU 4. dubna - 2. května 1883
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY 16. května 1883, Praha
INTERPRET PREMIÉRY orchestr Národního divadla, dir. Adolf Čech
1. VYDÁNÍ Bote & Bock, 1884, Berlín
ZÁKLADNÍ TÓNINA Des dur
INSTRUMENTACE 1 pikola, 2 flétny, 2 hoboje, 1 anglický roh, 3 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy,
2 trubky, 3 pozouny, 1 tuba, tympány, velký buben, činely, triangl, harfa, housle, violy, violoncella, kontrabasy
DURATA cca 14 min.


okolnosti vzniku

Navzdory svému názvu, který naznačuje, že jde o dílo veselé a hravé povahy, je Scherzo capriccioso výrazným představitelem období autorovy určité vnitřní krize, jejíž příčina nebyla dosud uspokojivě objasněna. Snad se na ní podílel i citový otřes, který Dvořák prožíval v souvislosti s úmrtím své matky (15. prosince 1882). Tento úsek skladatelova života, zahrnuje mj. práci na dramatické sedmé symfonii či temném Klavírním triu f moll.  


charakteristika

Pro Scherzo capriccioso je charakteristické proměnlivé střídání nálad a neustálý vnitřní neklid, který probleskuje i v pasážích zdánlivě idylických. Toto úzké propojení zdánlivě bezstarostných, téměř valčíkově laděných intonací s temnými, místy až groteskně zdeformovanými pasážemi je pro Dvořákův kompoziční styl velmi netypické. Dvořák jako by zde předjímal osobitý charakter symfonického díla Gustava Mahlera. V orchestrálním zvuku hýří partitura podivuhodnými barvami, kterých je dosaženo nápaditým využitím nástrojů přidaných k tradičnímu obsazení orchestru: harfy, basového klarinetu, trianglu, činelů a tuby. Z formálního hlediska se jedná o velkou třídílnou formu se schématem A-B-A, která ve svých krajních částech exponuje živější a náladově proměnlivější témata, střední část je přece jen poněkud lyričtější a přináší tak určité zklidnění. Oproti Dvořákovým symfonickým scherzům je toto stavebně komplikovanější, rozsáhlejší a ve svých krajních dílech obsahuje i jakási dílčí provedení tematického materiálu. Dílo je zakončeno téměř extatickou kodou. Scherzo capriccioso je interpretačně mimořádně obtížné, ale patří k posluchačsky nejvděčnějším Dvořákovým opusům.


  závěrečná strana partitury