Serenáda E dur pro smyčcové nástroje, op. 22, B52

Opusové číslo

22

Číslo v Burghauserově katalogu

52

Datum vzniku

3. května – 14. května 1875 (revize: 1878)

Datum a místo premiéry

10. prosince 1876, Praha

Interpret premiéry

Filharmonie, dirigent Adolf Čech

První vydání

Bote & Bock, 1879, Berlín

Základní tónina

E dur

Instrumentace

housle, violy, violoncella, kontrabasy

Části / věty

1. Moderato
2. Menuetto. Allegro con moto
3. Scherzo
4. Larghetto
5. Finale. Allegro vivace

Durata

cca 27 min.

okolnosti vzniku a charakteristika

Serenáda E dur pro smyčcový orchestr vznikla v pouhých čtrnácti dnech na jaře roku 1875. Její atmosféra odráží skladatelovo šťastné životní období: začaly se dostavovat první úspěchy na koncertních pódiích a Dvořákovi se zároveň poprvé podařilo získat stipendium u vídeňské státní komise. Dílo je dokladem autorova geniálního smyslu pro malé formy. V pěti drobných větách, vystavěných přehledně na půdorysu třídílné písňové formy, exponuje mimořádně nosný tematický materiál, zpracovaný s bohatou fantazií. Hudba serenády plyne s naprostou samozřejmostí a bezprostředností, její povaha je idylická a bezkonfliktní. Charakteristickým rysem kompozice jsou časté imitace témat v různých hlasech. Cykličnost formy upevňuje Dvořák citací hlavního tématu první věty před kodou věty závěrečné. Serenáda E dur patří mezi skladatelova nejoblíbenější a nejčastěji uváděná díla.

premiéra, další provedení a vydání díla

Již v létě 1875 se o prosazení serenády do jednoho z koncertů Vídeňských filharmoniků pokoušel violista tohoto orchestru Alois Alexandr Buchta, ale bezvýsledně; Dvořák byl ještě tehdy ve Vídni neznámým pojmem. Premiéra díla, která se odehrála 10. prosince 1876 v Praze na Žofíně, se setkala s tak mimořádným ohlasem, že byla serenáda znovu zařazena hned do programu příštího, tzv. Slovanského koncertu. Brzy nato, 22. dubna 1877, ji v Brně uvedl Leoš Janáček. Ve stejném roce se z podnětu hudebního kritika Václava Vladimíra Zeleného skupina Dvořákových přátel formou subskripce složila na vydání klavírního výtahu serenády tiskem u pražského vydavatelství Emanuela Starého. Partituru a hlasy vydalo v roce 1879 berlínské vydavatelství Bote & Bock. Dvořák si serenády velmi cenil, a tak ji v roce 1877 přiložil ke své čtvrté žádosti o státní stipendium. Celkem šestkrát také dílo dirigoval: poprvé v srpnu 1877 v Lipníku nad Bečvou (první skladatelovo doložené dirigentské vystoupení), dále 17. listopadu 1878 v Praze, 24. dubna 1879 v Chrudimi, 27. října 1883 v Mladé Boleslavi a 17. dubna 1887 a 13. října 1894 v Praze.

z dobových ohlasů

Z premiérové recenze Ludevíta Procházky (Národní listy, 16. prosince 1876):
„Mile překvapil nás Ant. Dvořák svou serenádou pro smyčcový orchestr, značící v procesu jeho vývoje uměleckého rozhodný krok k větší ustálenosti a samostatnosti. Bylo by nám věru za těžko, rozhodnouti se, které z vět příslušela by cena. Jsouť vesměs tak zajímavé v celé koncepci myšlenkové i v práci thematické, jakož i přehledné v celé osnově, že zajisté všude potkají se s úspěchem tak příznivým, jakému se tenkráte každá z nich těšila. Dvořákovo velké a zcela neobyčejné nadání zasluhovalo, aby mu proklestěna byla cesta do velkého světa hudebního, i nepochybujeme, že podobnými skladbami, jimž skutečnou cenu uměleckou nikterak upříti nelze, nalezne také všude větší přízně než na příklad u naší, k domácím našim skladatelům nadmíru velkopanské konservatoře.“