Smyčcový kvartet č. 10 Es dur, op. 51, B92 „Slovanský“

Opusové číslo

51

Číslo v Burghauserově katalogu

92

Datum vzniku

25. prosince 1878 – 28. března 1879

Datum a místo premiéry

soukromé provedení: 29. července 1879, Berlín
veřejné provedení: 10. listopadu 1879, Magdeburg

Interpret premiéry

soukromé provedení: Joachimovo kvarteto (Joseph Joachim, Heinrich de Ahna, Emanuel Wirth, Robert Hausmann)
veřejné provedení: ?

První vydání

Simrock, 1879, Berlín

Základní tónina

Es dur

Části / věty

1. Allegro ma non troppo
2. Dumka (Elegia). Andante con moto
3. Romanza. Andante con moto
4. Finale. Allegro assai

Durata

cca 31 min.

okolnosti vzniku

Smyčcový kvartet Es dur Dvořák zkomponoval na základě objednávky houslisty Jeana Beckera, primária jednoho z tehdejších nejvýznamnějších evropských komorních sdružení, Florentinského kvarteta. Po úspěších, kterých Dvořák dosáhl se svými předchozími díly inspirovanými lidovou hudbou slovanských národů, Becker kladl důraz na to, aby byl nový kvartet psán rovněž ve „slovanském duchu“. Dvořák se snažil zadání co nejdříve vyhovět, ale řada vnějších okolností dokončení kvartetu neustále oddalovala. Po několikerém přerušení práce Dvořák dopsal kvartet v březnu 1879. Ještě v témže roce dílo vyšlo u nakladatelství Simrock s dedikací Jeanu Beckerovi.

charakteristika

Přes vnější podnět, kterým byl vznik skladby vyvolán, i přes nesoustředěnost v práci vznikla jedna z nejosobitějších a nejvyhraněnějších autorových komorních skladeb. Jedná se o dílo šťastné životní pohody, radosti z dosažených úspěchů i nabytého uměleckého sebevědomí. Požadavku po slovanském rázu Dvořák vyhověl beze zbytku: v tematickém materiálu a rytmické i harmonické složce je patrná myšlenková spojitost s duchem lidové hudby ve vysoce stylizované podobě. Obě krajní věty jsou komponovány v sonátové formě s drobnými odchylkami oproti tradici (např. repríza první věty nezačíná hlavním, ale rovnou vedlejším tématem). Druhá věta patří k Dvořákovým nejzdařilejším dumkám, s nimiž má společný základní princip střídání dvou témat silně kontrastní povahy. Třetí věta je označena jako „Romanza“ a skutečně představuje nádherné lyrické nokturno plné zasněné, intimní nálady. Závěrečná věta je stylizací českého lidového tance skočná. Výrazná melodika, vzácná dokonalost kompoziční práce a zvuková ušlechtilost řadí toto dílo k nejkrásnějším kvartetním skladbám světové hudby.

premiéra a další provedení

Kvartet byl poprvé uveden 29. července 1879 v Berlíně na soukromém hudebním večeru, který na skladatelovu počest uspořádal ve svém bytě vynikající houslista své doby Joseph Joachim. První známé veřejné provedení díla se uskutečnilo 10. listopadu 1879 v Magdeburgu v interpretaci neznámého kvartetního souboru. Věhlas díla se rychle rozšířil, takže již v prvních měsících po svém vydání byl kvartet proveden v Praze, Hamburku, Vídni, Halle, Hannoveru, Hildesheimu, Kasselu a Stuttgartu.