česky | English

sonáta pro housle a klavír

OPUSOVÉ ČÍSLO 57
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU 106
DATUM VZNIKU 3. března - 17. března 1880
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY (?) 23. září 1880, Chrudim
INTERPRET PREMIÉRY (?) Josef Klimeš, Zdenka Havelková
1. VYDÁNÍ Simrock, 1880, Berlín
ZÁKLADNÍ TÓNINA
F dur
ČÁSTI / VĚTY
1. Allegro, ma non troppo
2. Poco sostenuto
3. Allegro molto
DURATA cca 23 min.


okolnosti vzniku

Toto dílo je jedinou dochovanou Dvořákovou kompozicí, která nese označení „sonáta“ (předchozí dvě Dvořákovy sonáty, houslová a violoncellová, jsou dnes nezvěstné). Vznikla během pouhých patnácti březnových dnů roku 1880 skoro souběžně s Koncertem pro housle a orchestr a moll a dalo by se tak říci, že je jakýmsi jeho intimním protějškem. Jako druhá věta sonáty mělo být původně Adagio v tónině F dur, ale Dvořák rozepsanou větu nahradil novou (Poco sostenuto, A dur), přičemž původní Adagio později použil pro svůj Smyčcový kvartet C dur. Dílo bylo ještě téhož roku premiérováno a vydáno nakladatelstvím Simrock.



úvodní strana partitury


charakteristika

Hlavním rysem sonáty je lyrismus. Veškerý její tematický materiál se vyznačuje ušlechtilostí a suverénním zpracováním v rámci sonátového cyklu. Zvukové spojení obou nástrojů je i v tomto malém měřítku dalším dokladem Dvořákova instrumentačního umění. První věta má sonátovou formu vybudovanou na základě dvou témat, z nichž vedlejší je exponováno nepravidelně v tónině D dur. Také druhá věta v pomalém tempu je tvořena dvěma základními myšlenkami, na jejichž rozvíjení se stejnou měrou podílejí oba nástroje. Závěrečná věta je opět v sonátové formě, tentokrát o třech tématech. Hlavní téma, které větě udílí její radostnou náladu, se svým charakterem blíží intonačnímu okruhu Slovanských tanců.