česky | English

te deum

OPUSOVÉ ČÍSLO 103
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU 176
DATUM VZNIKU 25. června - 28. července 1892
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY 21. října 1892, New York
INTERPRET PREMIÉRY sóla: Clémentine de Vere, Emil Fischer, Metropol Orchestra, dir. Antonín Dvořák
1. VYDÁNÍ Simrock, 1896, Berlín
TEXT latinský liturgický
INSTRUMENTACE 2 flétny, 2 hoboje, 1 anglický roh, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny,
1 tuba, tympány, velký buben, činely, triangl, varhany, housle, violy, violoncella, kontrabasy + smíšený sbor + sóla (soprán a bas)
ČÁSTI / VĚTY
1. Allegro moderato, maestoso (att.)
2. Lento maestoso (att.)
3. Vivace (att.)
4. Lento
DURATA cca 21 min.

    


okolnosti vzniku

Tři měsíce před Dvořákovým odjezdem do Spojených států požádala skladatele prezidentka newyorské konzervatoře, Jeannette Thurberová, o nové dílo. Mělo se jednat o kantátu, se kterou by se Dvořák uvedl na americké půdě a zároveň měla být vhodná k provozování v rámci oslav 400. výročí objevení Ameriky připadající právě na říjen 1892. Vhodný anglický text ke kantátě slíbila brzy poslat. Když se ale již značně přiblížila doba odjezdu a stále nic nepřicházelo, rozhodl se Dvořák vytvořit kantátu na text, který mu byl doporučen jako alternativa, liturgický chvalozpěv k oslavě boží, latinský hymnus Te Deum laudamus. (Teprve v době, kdy již na kompozici pracoval, obdržel původně slibovaný text, jímž byla báseň „Americký prapor“ amerického básníka Josepha Rodmana Drakea. Později ji rovněž zhudebnil).


charakteristika

Kantáta pro smíšený sbor, orchestr a dva sólové hlasy (soprán a bas) má slavnostní, vznosný a jásavý charakter, její čtyři části vycházejí z formálního uspořádání klasické symfonie. Dílo je myšlenkově sjednoceno citacemi některých hlavních témat ve všech čtyřech částech a také tím, že hudba v závěru tematicky čerpá z dílu úvodního. Třebaže se jedná o text náboženský, pracuje s ním Dvořák velmi „světsky“ a používá řadu postupů v duchovní hudbě přinejmenším neobvyklých (téměř barbarský nástup sólových tympánů v úvodu). Jedna z nejefektnějších Dvořákových skladeb představuje počátek skladatelova tzv. amerického období, přestože byla celá zkomponována ještě na české půdě. Zdá se, že Dvořák dílo záměrně stylizoval „americky“, alespoň do té míry, do jaké mu to umožňovaly jeho tehdejší omezené znalosti americké hudební kultury. Lze to postřehnout zejména ve třetí větě, jejíž výrazně rytmizované téma na pozadí ostinátního doprovodu má mnoho společných rysů s indiánským folklórem, který měl Dvořák možnost poznat roku 1879 v Praze při vystoupení skupiny Irokézů.


premiéra a další provedení

Premiéra díla se uskutečnila 21. října 1892 v newyorské Carnegie Hall za účasti dvousetpadesátičlenného sboru pod Dvořákovou taktovkou. První české provedení se odehrálo 23. a 24. dubna 1898 v Olomouci, rovněž za Dvořákova řízení. K vydání díla tiskem došlo až roku 1896 u berlínského vydavatelství Simrock. Hned nato bylo Te Deum uvedeno  s úspěchem také v Anglii, 3. prosince 1896 v Londýně s dirigentem Georgem Henschelem.