česky | English

tercet c dur

OPUSOVÉ ČÍSLO 74
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU 148
DATUM VZNIKU 7. ledna - 14. ledna 1887
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY soukromé provedení: 27. ledna 1887, Praha
veřejné provedení: 30. března 1887, Praha
INTERPRET PREMIÉRY soukromé provedení: ?
veřejné provedení: Karel Ondříček, Jan Buchal, Jaroslav Šťastný
1. VYDÁNÍ Simrock, 1887, Berlín
ZÁKLADNÍ TÓNINA C dur
ČÁSTI / VĚTY
1. Introduzione. Allegro ma non troppo
2. Larghetto
3. Scherzo. Vivace
4. Tema con variazioni. Poco adagio
DURATA cca 18 min.


okolnosti vzniku

Tercet C dur pro dvoje housle a violu vznikl jako příležitostná skladba. Skladatelova tchyně Klotilda Čermáková pronajímala část svého bytu (ve stejném domě, kde žili i Dvořákovi) studentu chemie Josefu Kruisovi, který se amatérsky věnoval studiu houslové hry u člena orchestru Národního divadla Jana Pelikána. Dvořák se k jejich společnému muzicírování občas přidal s violou a jednoho dne přišel s myšlenkou zkomponovat pro jejich malé sdružení novou skladbu. Tercet C dur pak vznikl v krátké době sedmi lednových dnů 1887. Dvořák však neodhadl Kruisovu hráčskou vyspělost, takže interpretační nároky díla přesáhly studentovy technické možnosti (Dvořák vzápětí jako náhradu zkomponoval snadněji hratelné Drobnosti).


charakteristika

Přes svůj původní účel lze Tercet považovat za významnou součást komorního repertoáru, v němž představuje cenný příspěvek k řadě děl s tímto méně obvyklým nástrojovým obsazením. Absenci violoncella Dvořák vyřešil důmyslným vedením violového partu tak, aby jím kompenzoval basovou linii. Tercet lze vnímat jako tradiční cyklickou formu o čtyřech větách, jen s tím rozdílem, že první věta není v sonátové formě, ale představuje spíše jakýsi náladový úvod k následujícím částem. Věta je také podle toho označena jako „Introduzione“ a ve svém závěru volně přechází do věty druhé. Ta má třídílné schéma s pomalými krajními částmi a rytmicky výraznějším středním dílem. Třetí věta je tradičním scherzem s tanečně pojatými krajními části a lyrickým triem, které ovšem motivicky vychází z hlavního tématu. Závěrečná věta je komponována jako sled deseti variací na původní téma.