česky | English

dvořák a zlonice

První historické záznamy o Zlonicích pocházejí roku 1318. V té době zde již stál hrad i gotický kostel, na jehož místě byl roku 1735 dokončen nový barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie (podle dřívějších domněnek dílo Kiliána Ignáce Dientzenhofera, poslední výzkumy ukazují, že architektem byl František Maxmilián Kaňka). V době Dvořákova pobytu mělo městečko okolo 2000 obyvatel. Zlonice, které se nacházejí asi 15 kilometrů od Dvořákova rodiště Nelahozevsi, byly ve své době v širokém okolí proslulé vysokou úrovní provozování hudby. Důvod, pro který se mladý Dvořák dostal roku 1853 - ve svých 12 letech - do Zlonic, přesně neznáme. František Dvořák mohl vyslat syna do Zlonic ke strýci z matčiny strany Antonínu Zdeňkovi snad proto, aby se vyučil řeznictví, snad kvůli zdokonalení v němčině v místní škole. Svoji roli mohla sehrát i početnost a nemajetnost Dvořákovy rodiny: Antonín Zdeněk neměl vlastní děti a mohl tímto způsobem ulehčit příbuzným v jejich finanční situaci. 
zlonický chrám Nanebevzetí Panny Marie
Co se týká řeznického řemesla, teprve na počátku 90. let 20. století byla vyvrácena domněnka, podle které se Dvořák řezníkem skutečně vyučil - výuční list, který se kdysi „objevil“, byl ve skutečnosti podvrhem. Zásadní význam měl ale pro mladého Dvořáka zlonický pobyt z hlediska jeho dalšího hudebního vzdělání.

Antonín Liehmann

Zdejší vynikající hudebník a učitel Antonín Liehmann, pod jehož vliv se Dvořák dostal, byl obdivovatelem Haydna a Mozarta, což je patrné i v Liehmannových vlastních skladbách a v instruktivních skladbičkách, které psal pro své žáky. Dvořák se u něj nejdříve učil hře na housle, která byla považována za základ, později na violu a klavír. Když Dvořák ve svých znalostech a dovednostech trochu pokročil, začal poznávat také generálbas a hru na varhany. Své začátky u Liehmanna Dvořák později popisoval takto:

„Když jsem přišel k Liehmannovi prvně do školy, byl u něho synáček pana správce a Liehmann ho učil hrát na klavír. Chlapci mohlo být asi 8 nebo 9 let a byl náramně pěkně oblečen: na kabátě vzadu na hřbetě měl vyšitou velkou kytku a mně se ta kytka moc líbila. Ale nikdy nezapomenu, jak mi bylo, když jsem slyšel, jak ten chlapec hraje. Hrál jednu polku a ani jednou nechybil! A mně bylo najednou tak smutno, jako kdyby mi někdo umřel. Tu kytku jsem mu nezáviděl, ale že zná tak pěkně hrát - no, to jsem mu snad taky nezáviděl - ale bylo mně líto, že jsem o pár let starší a neznám zahrát ani jednu pěknou polku. A tak jsem si v duchu myslil: ´Pane Bože, kdypak budu znát tak hrát jako ten synáček pana správce!´“

Dvořákovi rodiče s ostatními dětmi se do Zlonic přistěhovali o dva roky později, když v Nelahozevsi už nebyla naděje na vzkříšení upadající živnosti. Pronajali si tzv. velkou hospodu v č. p. 69, ke které patřily i dvě obytné místnosti, v nichž se tísnila celá početná rodina. Není známo, zda s rodinou bydlel i Antonín, nebo zda zůstal u svého strýce. V každém případě trávil většinu volného času ve varhaníkovně, ve které bydlel Liehmann a kde měl také třídu s klavírem. (Ve varhaníkovně a sousedním bývalém špitálu jsou dnes veřejnosti přístupné expozice). Brzy začal mladý Dvořák hrát a zpívat na kůru místního kostela. Zpočátku hrával na housle, později ho Liehmann pouštěl i k varhanám. Antonínova hudební vystoupení se však neomezila jen na hraní na kůru. Hudba se pěstovala také na zámku ve Zlonicích i v nedalekých Budeničkách, kde sídlila ústřední správa Kinských, majitelů zdejšího panství. Při koncertech, které se zde konaly, měl Dvořák možnost poznat široký repertoár komorní hudby.
 

varhaníkovna

interiér zlonického kostela
S Dvořákový pobytem ve Zlonicích je také spojena tradovaná historka o skladatelově první lásce, Liehmannově dceři Terezii. Terinka, jak ji doma říkali, byla asi o třičtvrtě roku starší než Antonín a podle vzpomínek současníků spolu zpívali v jakési Liehmannově kompozici. Dochoval se i památníkový zápis, který Terince vepsal Dvořák při své pozdější návštěvě Zlonic, 7. září 1858. Nelze se v této souvislosti nezmínit o Dvořákově opeře Jakobín. Zřejmě se nejednalo o  záměr, ale některé podrobnosti příběhu jakoby libretistka Marie Červinková-Riegrová přímo "opsala" z Dvořákova pobytu ve Zlonicích. Postava venkovského učtele Bendy svojí typologií přesně odpovídá skutečnému Dvořákovu učiteli Liehmannovi (až na silný sklon ke konzumaci alkoholu, což je oklonost, která se v opeře pochopitelně nevyskytuje), postava Terinky se pak dokonce shoduje i jménem a scéna, ve které Jiří s Terinkou zpívají dueto, odpovídá výše zmíněné vzpomínce skladatelových současníků. Není divu, že Dvořák libreto zhudebnil s takovou přesvědčivostí.
Obdobím září 1856 - červenec 1857 nastává v Dvořákově zlonickém pobytu jakési intermezzo. Antonínovy znalosti němčiny zřejmě nijak výrazně nepokročily, a tak se František Dvořák rozhodl poslat syna na jeden školní rok do České Kamenice „na handl“. Na Českou Kamenici padla volba zřejmě proto, že v tamním kraji kdysi působil Liehmann. Asi tedy nebylo těžké najít rodinu, která by se mladého Dvořáka ujala, a tak se Antonín dostal do rodiny mlynáře Ohma. Jako by výborné hudebníky stavěl osud Dvořákovi přímo do cesty, v České Kamenici se dostal pod vliv Franze Hankeho, absolventa pražské varhanické školy, ředitele místního děkanského chrámu. Hanke, který brzy rozeznal v mladém Dvořákovi mimořádný talent, se rád ujal jeho dalšího vzdělávání v hudební teorii i ve hře na varhany.

V červenci 1857 se Dvořák vrátil zpět k rodině do Zlonic, ale ne nadlouho. František Dvořák již zřejmě mezitím dospěl k rozhodnutí (jistě také pod tlakem Liehmannových přímluv) umožnit synovi další hudební vzdělání. V září téhož roku odchází mladý Dvořák na varhanickou školu v Praze. V následujících několika letech se Dvořák do Zlonic občas vracel, obvykle v době prázdnin a nebo - jako v únoru 1860 - o jarmarku. Do období Dvořákových kontaktů se Zlonicemi spadají jeho první skladatelské pokusy. Kromě několika tanečních skladbiček, u nichž nelze skladatelovo autorství jednoznačně prokázat (Pauperia-Mazur, Franz Josef Marsch, Sokolský pochod,...), je první dochovanou skladbou polka Pomněnka z roku 1854, jejíž hlavní díl zkomponoval Dvořák, trio vytvořil Liehmann. Další skladbou vzniklou ve Zlonicích je Polka E dur, Kterou Dvořák napsal 27. února 1860 o jarmarku. Později navštívil Dvořák Zlonice ještě minimálně třikrát: v roce 1880, když zde 26. září uspořádal dobročinný koncert ve prospěch postavení pomníku Antonínu Liehmannovi (zemřel 22. ledna 1879), v roce 1895 (?) s dcerou Otilií a naposledy v roce 1898. 


hrob Antonína Liehmanna